Před chvílí jsem se vrátil z hospody, kde jsem se, krom (dlužno dodat, jiných a naštěstí daleko podstatnější věcí) dozvěděl, že Vladimír Franz podpořil Zemana. Je to v rozporu s jeho programem, s formálními i obsahovými prvky jeho kampaně, se vším, co prezentoval.
Jakkoli to zaobalil do poněkud alibistických i parodických vět (nebo to tak bylo dezinterpretováno médii? to je jedno – nemám energii na dohledávání zdrojů, nuancí a relativních mediálních vyznění – to měl především provést V. F. sám, než se takto vyjádřil!), zkrátka to proběhlo.
Shit happens. Lidsky zcela chápu, že mu holt ruply nervy (zraněná ješitnost) po hromadném soustředěném telefonickém útoku příznivců K. Schw. na něj a jeho blízké (cosi o tom vím).
Celá věc mě usvědčuje z naprosto špatného odhadu: Franzovy mnohdy dost mimoňské komentáře jsem chápal jako důkaz neochoty účastnit se na zvrhlém politickém paradigmatu fungujícím na principu koňského handlu – jeho neochotu podpořit po prvním kole jakéhokoli jiného kandidáta jsem u vědomí zmíněných tlaků oceňoval coby odvážný postoj, součást té první neochoty.
No, seknul jsem se. Prostě to, lhostejno z jakých příčin, neustál.
Franzova kampaň často akcentovala snahu odstranit intoleranci a předsudky.
Svým posledním krokem ve mně podpořil – intoleranci a předsudky: ne vůči osobitému zjevu a nonkonformním názorům, ale vůči intelektuálům, akademikům a umělcům, kteří, ne ani záměrně, ale z obyčejného slabošství, jsou schopni zničit a zfetišizovat lecjaké hodnoty, které se sami domnívají hájit.
Fuck.
A samozřejmě – ze mě tím V. F. dělá debila před všemi, před kterými jsem ho hájil. Proč myslíte, že to postuju zde na blogu a na fb, kam nedávám skoro nic a vyhýbám se politickým komentářům? Ruply mi holt nervy (zraněná ješitnost).